MÁ VLAST CESTAMI PROMĚN - dejte HLAS klášterní oranžerii

RAJHRAD / Benediktinské opatství – Rajhradská klášterní oranžerie namísto vojenských sprch – v anketě www.cestamipromen.cz

Benediktinské opatství Rajhrad vyzývá k podpoře hlasováním pro rajhradskou klášterní oranžerii, která byla zařazena mezi nejzdařilejší proměny 18. ročníku české a slovenské putovní výstavy „Má vlast cestami proměn“.

Hlasovat pro RAJHRADSKOU KLÁŠTERNÍ ORANŽERII NAMÍSTO VOJENSKÝCH SPRCH
můžete na webu: www.cestamipromen.cz/hlasovani
a to až do 30. dubna 2027 u proměny číslo 13

Rajhradská klášterní oranžerie, vybudovaná z velké části svépomocí, neslouží pouze k přezimování rozsáhlé sbírky mobilní zeleně. Je také místem zastavení, odpočinku a rozjímání. Stává se prostorem, kde se setkává práce – péče o živé rostliny – s modlitbou, která přináší potěchu duši. Zároveň umožňuje vnímat kontinuitu tohoto místa navzdory jeho složité historii.

fr. František J. Teister OSB

Po roce 1950, kdy rajhradští benediktini museli v rámci „Akce K“ opustit své opatství, Československá armáda necitlivě adaptovala někdejší prostor pracovny zahradnického mistra. Z místa navazujícího na jeho služební byt, se staly vojenské sprchy. V rámci této přestavby došlo k zásadním stavebním zásahům, které setřely původní charakter místa: byly upraveny dispozice, odstraněny některé původní vrstvy podlah, byla zazděna či zúžena okna a interiér byl zcela podřízen utilitárnímu provozu.

Po navrácení opatství benediktinům v roce 1990 nebylo možné tyto prostory pro nutnost obnovy jiných částí silně devastovaného areálu ihned rekonstruovat a následující čtvrtstoletí sloužily po vyklizení pouze jako sklad, bez jasného využití a bez stavební údržby. Postupně se tak prostor ocitl na okraji zájmu, ačkoli jeho historický potenciál zůstával zřejmý.

Teprve roku 2022 bylo rozhodnuto o jeho obnově a novém využití. Cílem nebyla jen technická rekonstrukce, ale také navrácení důstojnosti a smyslu místa. Vznikla zde klášterní oranžerie pro zimování mobilní zeleně, kterou již nebylo možné pro její značné množství uchovávat v křížové chodbě. Součástí návrhu byla i snaha navázat na zahradnickou tradici kláštera a propojit užitkovou a estetickou funkci prostoru.

Oranžerie však nemá sloužit pouze k přezimování rostlin, ale také jako prostor k zastavení, odpočinku a rozjímání. Stává se tak místem, kde se setkává práce, péče o živé rostliny a tichý klášterní rytmus, a kde je možné vnímat kontinuitu místa navzdory jeho složité historii.
K proměněnému místu se pojí osud posledního zahradnického mistra Aloise Crháka. Roku 1952 musel klášter opustit a paradoxně ten, kdo zahradnictví rozvíjel, jeho zbytky buldozerem srovnal se zemí. Tím se uzavřela epocha a místo umlklo.

Na přerušenou tradici po čtvrtstoletí navázal zahradnický mistr Radek Mrhač. Z bývalého „parkoviště“ vojenské techniky znovu obnovuje klášterní zahrady (včetně nezbytné oranžerie), a tak navrací místu rytmus práce, péče a rozjímání.

Zdroj: cestamipromen.cz

Publikováno: 07. 07. 2026 | Autor: public

Rubrika: Oznámení