MÁJOVÝ KONCERT | Castello in Aria * 24.5.2026

RAJHRAD / benediktinské opatství / koncert z cyklu duchovní hudby RAJHRADSKÉ BAROKNÍ VEČERY / 17 hod. / 24.5.2026

pořádá: Spolek BAROKO+, web: www.barokoplus.cz | IG: Spolek BAROKO+ | FB: Spolek Baroko+

• informace o koncertu
• předprodej vstupenek
• událost na Facebooku

Májový koncert:

Magnificat

Castello in Aria – umělecký vedoucí Vít Bébar

neděle 24. 5. 2026 v 17:00

Kapitulní kaple Benediktinského opatství v Rajhradě, Klášter 1

Program:

• Johann Rosenmüller (1619–1684): Magnificat in B à 10, RWV 551
• Heinrich Schütz (1585–1672): Moteto „Die Himmel erzählen die Ehre Gottes“, SWV 386
• Johann Rosenmüller (1619–1684): Sonata quarta à 3, RWV 104
• Johann Sebastian Bach (1685–1750): Kantáta „Aus der Tiefen rufe ich, Herr, zu dir“, BWV 131

(pro návštěvníky koncertu bude k dispozici latinský i německý originál a český překlad textů prováděných skladeb)

Vstupenky:

• vstupné 200 Kč v předprodeji nebo 250 Kč na místě
• děti mladší 15 let zdarma (kvůli omezené kapacitě sálu je nutno v předprodeji pro dítě zakoupit vstupenku za 0 Kč)
• případné zbývající vstupenky budou k zakoupení na místě 45 min před začátkem koncertu (negarantujeme dostupnost)

KOUPIT VSTUPENKU

O účinkujících:

Soubor Castello in Aria se věnuje renesanční a barokní hudbě, z bohatých pramenů tohoto období si vybírá i méně známé kusy jak evropské, tak i např. latinskoamerické provenience. Nedílnou součástí je úprava a dokomponování často strohých zápisů pro aktuální složení souboru, prostor je i pro improvizaci. Soubor používá kopie dobových hudebních nástrojů, z nichž některé buď zcela „vyhynuly“, nebo podlehly trendu technického zdokonalení, ať již z příčiny změny hudebního vkusu s nástupem klasicismu, nebo pro přílišnou obtížnost hry. V současné sestavě soubor hraje cca od roku 2014. Jméno souboru symbolizuje poctu baroknímu skladateli Dariu Castellovi, jehož skladby jsou oblíbenou součástí repertoáru. Sousloví „Castello in Aria“ pak znamená vzdušný zámek, jakým je i tato hudba: po tu dobu, co zní, je velmi skutečná a když dohraje, rozplyne se a zůstane jen vzpomínka…

• Veronika Kladivová – soprán
• Markéta Bébarová – soprán
• Laura Uhorskaiová – alt
• Jakub Herzan – tenor
• Vladimír Richter – tenor
• Martin Kotulán – bas
• Tereza Šmídová – barokní housle
• Jan Mareček – viola
• Kateřina Stávková – viola da gamba
• Amálie Bébarová – zobcové flétny
• Tereza Samsonová – barokní hoboj, theorba
• Radovan Vašina – cink
• Pavel Novotný – sackbut
• Karel Fleischlinger – barokní kytara, theorba
• Vít Bébar – varhanní pozitiv, cembalo

Více o programu:

Program večera je dramaturgicky vystavěn jako průřez několika klíčovými podobami německé duchovní hudby: od koncertantního vícehlasého Magnificatu v duchu benátské reprezentace přes motetový styl Heinricha Schütze až k rané Bachově kantátě, kde se starší tradice polyfonního myšlení propojuje s novým, dramaticky zaměřeným „kantátovým“ gestem. Zvolená instrumentace navazuje na praxi středoevropských a italských center 17. století: kombinace cinku a sackbutu patřila k nejtypičtějším barvám slavnostní duchovní hudby a díky své schopnosti splývat s lidským hlasem vytváří charakteristický „chrámový“ zvukový lesk; continuo (pozitiv/cembalo, theorba, barokní kytara) pak tvoří harmonický i rytmický základ, na němž se může uplatnit rétorická artikulace a jemná práce s textem. V barokní duchovní tvorbě navíc nejde jen o „krásu tónu“, ale o spojení hudby a slova, o výstavbu afektů a o schopnost sdělit poselství. Program Májového koncertu tak nabízí cestu od slavnostní chvály přes kontemplaci řádu stvoření až k niternému volání a naději – a připomíná, že barokní hudba je i po staletích překvapivě současná: protože mluví o tom, co člověk prožívá stále znovu.

Johann Rosenmüller: Magnificat in B à 10
Johann Rosenmüller (1619–1684) je jedním z nejdůležitějších „přenašečů“ italského stylu do střední a severní Evropy. Jeho životní dráha vede z prostředí Saska a Lipska do Benátek, kde působil v okruhu chrámu sv. Marka – symbolu velkolepé vícechórové tradice 17. století. Právě benátská zkušenost je v jeho duchovních skladbách zřetelná: práce s kontrastem skupin, s brilantní instrumentací a s „architekturou“ velkých ploch, které se střídají se sólovými pasážemi.
Magnificat (Mariin chvalozpěv, Lk 1,46–55) patří k nejčastěji zhudebňovaným liturgickým textům. Rosenmüllerovo Magnificat in B à 10 je příkladem slavnostního koncertantního stylu, který počítá s bohatým dialogem hlasů a nástrojů včetně tradičních barev raně barokní duchovní hudby (cinky, sackbuty aj.). Pro posluchače je atraktivní zejména proměnlivost afektů v jednotlivých verších – od jásavého úvodu přes dramatické „svržení mocných“ až po závěrečnou jistotu Boží věrnosti.

Heinrich Schütz: moteto „Die Himmel erzählen die Ehre Gottes“, SWV 386
Heinrich Schütz (1585–1672) bývá právem označován za ústřední postavu německého raného baroka. Moteto „Die Himmel erzählen die Ehre Gottes“ (text Žalmu 19) pochází ze sbírky Geistliche Chormusik (1648), která představuje Schützův programový návrat k přísněji pojaté práci se slovem a kontrapunktem – ovšem nikoli jako akademické cvičení, nýbrž jako prostředek maximální srozumitelnosti a výrazu.
Schützova motetová sazba stojí na rétorické logice: krátké motivy a jejich předávání mezi hlasy „vypravují“, textové obrazy (nebe, hlas, šíře země) se převádějí do hudebních gest a pečlivě tvarované frázování dbá na přirozenou deklamaci. V dobové praxi navíc nebylo neobvyklé, že „sborové“ hlasy mohly být podle kontextu realizovány vokálně i instrumentálně, což otevírá široké spektrum barev a koncertantních možností.

Johann Rosenmüller: Sonata quarta à 3
Instrumentální sonáta 17. století je laboratorním prostorem pro novou estetiku: pro kontrast, virtuozitu, dramatické napětí i „hudební rétoriku“ bez slov. Rosenmüllerovy trio-sonáty (resp. „a 3“ s continuem) typicky pracují s dialogem hlasů, imitací a s členěním do kratších oddílů, v nichž se střídají taneční impulsy, kantabilní pasáže i ostřejší, figurativní běhy. V kontextu dnešního programu plní sonáta také důležitou dramaturgickou roli: ukazuje, jak se koncertantní myšlení přelévá z vokální duchovní hudby do čistě instrumentálního jazyka.

Johann Sebastian Bach: kantáta „Aus der Tiefen rufe ich, Herr, zu dir“, BWV 131
Kantáta BWV 131 patří k nejranějším dochovaným Bachovým kantátám (cca 1707/1708) a vznikla v Mühlhausenu na objednávku tamního kazatele Georga Christiana Eilmara z kostela Panny Marie. Textovým základem je Žalm 130 („Z hlubin volám k tobě, Hospodine“) doplněný chorálem „Herr Jesu Christ, du höchstes Gut“.
Z hlediska stylu je mimořádně zajímavé, jak Bach v této rané skladbě propojuje starší motetové postupy (hutná polyfonie, práce s chorálem jako nositelem teologického „komentáře“) s novým dramatickým cítěním: žalmy se zde nemají pouze „konstatovat“, ale prožít. Hudba sleduje napětí mezi úzkostí („z hlubin“) a nadějí („u Hospodina je milost“), přičemž Bach často nechává chorál vstupovat do struktury jako stabilizační prvek – jako pevný bod uprostřed lidské nejistoty. Tato kantáta je tak nejen historicky cenným dokumentem počátků Bachovy kantátové tvorby, ale i mimořádně působivým duchovním výkladem textu.

— Radovan Vašina

text převzatý z https://barokoplus.cz/aktualne/majovy/

Publikováno: 24. 02. 2026 | Autor: public

Rubrika: Akce Rajhrad