znak.gif (7822 bytes)

 

Slovo převora

prevor_1.jpg (5408 bytes)

Drazí přátelé,

máme tu vrchol podzimu, kdy se v klášterní zahradě radujeme z pestrých květů jiřin. Budu se teď snažit informovat vás o životě v našem klášteře.

V pondělí 25. září se bratři František, Jakub, Norbert a postulant Laďa zúčastnili a přisluhovali při svěcení kostela v Markvarticích u Děčína. Viděli tak situaci církve v pohraničí. Cestou se stali hosty milých sester Voršilek v Jiřetíně. Tamější sestry přežily krutá padesátá léta v různých internacích a ač každá z nich se blíží k 90 rokům, tak lze u nich vidět radostnou víru a naději. Na svátek sv. Františka jsme byli všichni pozváni ke kapucínům do Brna a zažili chvíle milého bratrského společenství. Potěšitelná byla účast mladých lidí, kteří spolu s kapucíny tvoří živé společenství. 5. září se u nás stavil a přespal jednu noc milý host, a to předseda naší Slovanské kongregace arciopat Edmund z Mariboru. Setkání bylo velmi milé a bratři zase na oplátku jeli 25. října na tři dny do Mariboru.

Sklidili jsme docela slušnou úrodu jablek z naší zahrady. Je to takový pěkný pocit, když sázíte stromky a dočkáte se toho, že rodí zdravé plody. Teď na podzim opět dosázíme spoustu ovocných i okrasných stromků. Zvlášť hrušně měly smůlu na jarní mráz a velké sucho. Zasadili jsme 47 hrušní a polovina uschla, tak se musí vše dosadit. Máme stále takovou představu, že kolem kláštera by mělo být hodně zeleně, protože je v Rajhradě stále více zastavěných ploch. Myslím si, že okolí kláštera by mělo být oázou klidu.

Bratr Otmar úspěšně  pokračuje ve studiu teologie v Olomouci a bydlí u bratří dominikánů. Dojíždí za námi o víkendech, abychom s ním mohli být v kontaktu. Bratr František také pokračuje ve studiu teologie rovněž v Olomouci, a to dálkově. V Rajhradě vyučuje náboženství, vypomáhá mi při přípravě na svátosti, vede farní matriky a v Brně na půl úvazku vyučuje na gymnáziu. Hlavní břemeno materiálního zajištění kláštera má na svých bedrech podpřevor bratr Naum. Spravuje majetek, jedná s úřady a řemeslníky a někdy si myslím, že ho musí zatěžovat mobilní telefon, protože stále někdo něco potřebuje. Služba celeráře (ekonoma) je velmi zodpovědná. Majetek je třeba dobře spravovat a celerář zodpovídá za všechny materiální záležitosti. Bratr Naum na to má dar od Pána Boha a jsem mu za to velmi vděčný. Navíc musí také dohlížet na správu majetku v pražských Emauzích. I sebezbožnější klášter potřebuje ekonomickou základnu, mniši potřebují jíst, šatit se, platit daně a energie. Naštěstí to zvládáme a můžeme i pamatovat na různé sociální programy, které pomáhají potřebným. Někdy lidé zapomínají, že mniši musí také udržovat velké objekty a i do lesního hospodářství se musí investovat. Navíc Rajhrad i Emauzy zaměstnávají spoustu lidí, kteří živí své rodiny.

Komunita jinak žije velmi skromně, sami si vaříme, pereme a uklízíme. V malém hospodářství kromě zahrady chováme slepice, králíky, kachny, krůty, ovce a prasátka. Kuchyně je tak zásobená především z vlastních zdrojů. Topíme dřevem z našeho lesa a tak bratři často řežou a štípou dříví. Bratr Norbert má v klášteře stolařskou dílnu, kde stále něco vyrábí a opravuje. Včelín má tendenci se rozšiřovat, jarního medu bylo dost, ale letošní sucho mělo negativní vliv i na včelstva.

Neustále něco opravujeme, takže máme řemeslníky v domě téměř celý rok. V současné době opravujeme střechu na bývalé myslivně v Rajhradě, kde máme čtyři nájemní byty. Pak se tesaři zase pustí do oprav střechy nad restaurací Taverna. Jiná parta tesařů opravuje střechy v areálu zámečku v Lesním Hlubokém, kde jsou také dvě hájovny a hospodářské budovy. Byly dokončeny vnější omítky tamní kaple sv. Anny. Naše domácí parta řemeslníků nastoupila do prvního patra západního křídla kvadratury, kde se obnovují další čtyři místnosti, které budou sloužit k výstavním účelům. Dokončuje se obnova okrasné zídky před farou se sochami sv. Petra a Pavla. Takže jak vidíte, stále se u nás něco děje. Chvála Pánu Bohu, zvolili jsme raději systém vše dělat po částech a tím nás netíží žádné dluhy ani úvěry. Vše financujeme z vlastních zdrojů a z darů mnoha drobných dárců. Evropské fondy jsou stále více administrativně náročné a po špatných zkušenostech z minulých let jsme již dost poučeni. Důležité je, že se práce nezastavily a vše pokračuje.

Samozřejmě, že práce musí být také vyvážená modlitbou, duchovní četbou a studiem. Až do slavnosti Ježíše Krista Krále se budeme modlit v kostele, ale pak nás chlad zažene do naší domácí kaple. Kromě pravidelné chórové modlitby máme každý pátek před nešporami adoraci před Nejsvětější svátostí, která je okamžikem klidu a uvědomění se toho, co je naše mnišská identita. Každý den svého života se modlit za sebe, za svět i za ty, kteří se modlit neumí. Eucharistie je středobodem našeho života. Přál bych si, aby náš klášter byl ostrovem víry v dnešním duchovně tak chudém světě. V sobotu 21. října se u nás konalo již druhé setkání dětí a katechetů z modřického děkanátu. Sešlo se asi 120 dětí, přijeli jejich kněží, katecheti i rodiče. Mši svatou sloužil pan děkan P. Jan Nekuda a koncelebrovali čtyři kněží. Pro děti byl po mši svaté připravený bohatý soutěžní program. V našem novém farním centru pak pohostinný bratr Norbert pro všechny uvařil párky a čepoval limonádu. Jsem vždy rád, že klášter se otevírá i druhým lidem, že není mrtvě tichý a uzavřený. Co by to bylo platné, kdyby bylo všechno opravené a naleštěné, ale uzavřené světu. Papež Pavel VI. se za svého pontifikátu obrátil k benediktinům s výzvou: "Vaším apoštolátem v církvi je pohostinnost." Myslím, že to odpovídá benediktinské tradici. Dne 21. listopadu pojedeme slavit do Emauz, kde poděkujeme Pánu za 670 let od založení kláštera. V neděli 26. listopadu v 10 hod. zase poděkujeme v Rajhradě za 969 let od založení našeho kláštera a od příchodu benediktinů z Břevnova.

Myslím si, že posledních 20 let v Rajhradě se stále něco opravovalo a především se stabilizoval život komunity. I když někteří bratří odešli, tak přece jen je budoucnost nadějná. Málokdo dával Rajhradu šanci na přežití, ukázalo se ale, že vytrvalost přináší plody. Budování komunity, která nesměla 50 let existovat, je opravdu běh na dlouhou trať. Vždy mě těší, když pozoruji u svých mladších spolubratří, že dostávají ke svému klášteru vztah. Stává se pro ně domovem, to je v podstatě ono naplňování slibu stability. Cítím-li svůj klášter jako domov, pak necítím potřebu hledat jinde. Obnova řeholního života je velmi složitá, každý z nás je synem své doby, a to v tom pozitivním i negativním smyslu. Dnešní mladí lidé jsou formováni internetem a vším možným. Často se nadchnou, ale často nevydrží a odcházejí. Očekávali, že v klášteře naleznou ideální prostředí a ideální spolubratry, ale opak je pravdou. Vydrží jen ti, kdo se naučí v pokoře přijímat sami sebe i ty druhé.

Tak tolik jen pár slov o nás, děkujeme za modlitby i za dar přátelství.

 

V Kristu

P. Augustin OSB